Dlažba

Interiérové a exteriérové obklady

Nejdříve se budeme věnovat obkladům určeným pro použití v interiérech. Přestože obkládání stěn má většina lidí spojeno s koupelnami nebo toaletami, obklady lze použít prakticky kdekoliv v interiéru a při jejich správné volbě a sladění se zbytkem interiéru je výsledek velmi efektní a trvanlivý.

S použitelnými materiály jsme se již seznámili výše, v této sekci tedy zmíníme základní charakteristiku obkladů, které jsou určeny pro použití v interiérech.

Základním požadavkem na interiérové obklady je jejich snadná udržovatelnost. V tomto ohledu si velmi dobře vedou keramické hladké obklady, ale také obklady z hladkého kamene či obklady dřevěné, pokud jsou opatřeny patřičnou povrchovou úpravou. Naopak nejhůře jsou na tom z tohoto hlediska obklady ze štípaného kamene, či betonové obklady s drsným povrchem.

Důležitá je také paropropustnost, kde jednoznačně vedou přírodní materiály, avšak bez obav můžete použít rovněž keramické obklady. Jde o to, aby se zkondenzované vodní páry nedržely za obkladem a nevytvářely tak příznivé prostředí pro rozvoj plísní a hub, záleží tedy také na kvalitě pokládky, tmel pod obkladem musí být celoplošně a rovnoměrně rozprostřen. Je také nutné, aby zeď, na niž bude obklad lepen, byla dokonale suchá, například po odstraňování starých nátěrů.

Otěruvzdornost je určující vlastností především u obkladů v koupelnách a ostatních sanitárních místnostech. Určuje, jak je možné obklad zatěžovat třením, aniž by se změnil jejich vzhled.

Exteriérové obklady musí krom výše zmíněných kritérií splňovat ještě vyšší nároky na nasákavost, s tím související mrazuvzdornost (zde se osvědčují obklady na betonovém základě) a u otevřených prostor také stálost při vystavení UV záření a povětrnostním vlivům. Právě poslední parametr může při jeho podcenění pokazit efekt celého obkladu, pokud vzor začne po několika měsících blednout.

Dlažba

Dlažba se, stejně jako obklady, dělí na interiérovou a exteriérovou. Oproti obkladům jsou na ni však kladeny mnohem vyšší nároky a tak je třeba pečlivě zkoumat parametry uváděné výrobcem. Které to jsou, si povíme za chvíli. Teď se pojďme podívat na to, jak se dlažba dělí.

Krom již zmíněného dělení na interiérovou a exteriérovou je tu i dělení podle dalších kritérií.

Rektifikovaná, nebo slinutá dlažba?

Tyto dva druhy dlažby se liší technologií výroby a díky tomu mají mírně rozdílné vlastnosti.

Rektifikovaná dlažba vzniká tak, že se jednotlivé kusy seřezávají až po vypálení. Tato dlažba pak vyniká velmi vysokou přesností hran, což je důležité zejména kvůli trendu zmenšování spár mezi dlaždicemi na opravdové minimum. S rektifikovanou dlažbou je možno v tomto ohledu dosáhnout velmi dobrých výsledků.

Oproti tomu slinutá dlažba vsází na vysokou odolnost a pevnost. Tato dlažba se vypaluje až po slinutí střepu a výsledkem je mrazuvzdorný materiál s velkou pevností v tlaku, na němž se netvoří žádné trhlinky ani květy.

Otěruvzdornost

Otěruvzdornost je důležitý parametr, který udává, jaké provozní zatížení dlažba snese, aniž by se měnil vzhled jejího povrchu. Většina výrobců používá značení číslicemi ve škále od 1 do 5.

Dlažba s označením otěruvzdornosti 1 je takové, po níž je možno chodit pouze bez bot. Často se jedná o dlažbu s exkluzivním vzhledem nebo povrchovou úpravou. Je vhodné ji použít tam, kde neočekáváme velké zatížení.

Zato dlažba s označením 3 a vyšším snese i těžší provozní podmínky a zatížení. Taková dlažba je vhodná například do předsíní, ve které se procházíme ve venkovní obuvi, na krytou verandu apod.

Dlažba s označením 5 je určena pro místa, kde se předpokládá velký provoz, například ve veřejných místnostech, v obchodních domech nebo kancelářích apod.

Protiskluzová úprava

Dlaždice s protiskluzovou úpravou jsou vhodné pro použití zejména do koupelen a k bazénům, ale také na schodiště (ať již venkovní nebo vnitřní), na toaletu a třeba do dětského pokoje. Zkrátka všude tam, kde hrozí nebezpečí zranění v důsledku uklouznutí.  Je však třeba vzít v potaz, že dlažba s touto povrchovou úpravou je nejen o něco dražší než ekvivalentní dlažba standardní, ale také se obtížněji udržuje – to je dáno zdrsněním jejího povrchu, v jehož prohlubních se snadněji drží špína.

Mrazuvzdornost

Mrazuvzdorná dlažba je určena pro použití v exteriéru, nebo v místnostech, kde může v průběhu zimy dojít k poklesu teploty pod bod mrazu, což mohou být například i sklepní prostory. Vyznačuje se nízkou nasákavostí, díky čemuž nepromrzá a mráz jí neublíží. Mrazuvzdorná dlažba je především ta z betonu, ovšem i ostatní materiály je možné pořídit s takovýmto ošetřením.

Pokládka dlažby

Dlažba se pokládá podobně jako obklady, ovšem vzhledem k tomu, že nároky na ni jsou o mnoho vyšší než v případě obkladů, musí se tomu také přizpůsobit postup pokládky. Navíc se samozřejmě liší pokládka dlažby venkovní a vnitřní.

V interiéru záleží především na dokonalosti podkladu, která je alfou a omegou správného uložení dlažby, a která nebývá zejména u starších domů vyhovující. V tom případě proběhne obvykle srovnání pomocí vrstvy betonu. Svrchní vrstva podkladu je závislá na druhu a materiálu dlažby.

Dále je při pokládce třeba zohlednit to, zda se bude pokládat dlažba kalibrovaná či nekalibrovaná. V případě pokládky kalibrované dlažby má pokladač usnadněnou práci, neboť rozměry této dlažby jsou velmi přesné (na desetiny mm) a to je důležité zejména u velkoformátové dlažby, kde nestejné spáry obzvláště vyniknou.

V případě exteriérové dlažby je zase zásadní řádné zasazení a zaválcování dlažby, navíc se musí počítat s teplotní roztažností v letních a zimních měsících.

Pro všechna úskalí, která jsou s pokládkou dlažby spojená, se doporučuje tuto úpravu svěřit do rukou odborníků. Jejich práce bude nejen rychlejší, ale také zaručeně kvalitní a trvanlivá. A nikomu by se jistě nechtělo dlažbu, do níž investoval desítky tisíc korun, po pěti letech vyměňovat.