Materiál a pokládka
Materiál
Materiálů, z nichž se dnes obklady vyrábí, je obrovské množství. Už dávno to není jen klasická keramika, vyrábí se například i obklady ze skla, přírodního kamene, betonu a dalších, méně běžných materiálů. Samozřejmě není každý materiál vhodný pro použití ve všech místnostech domu, a to nejen z hlediska estetického, ale hlavně kvůli rozdílným vlastnostem a povrchovým úpravám. To samé platí o zaměňování obkladů venkovních a interiérových.
Koupelnám a toaletám stále dominují keramické obklady s nejrůznějšími vzory v pestré barevné škále, ale vyznavači moderních trendů bydlení stále častěji sahají po obkladech skleněných. Ač se na první pohled zdá nesmyslné pokládat sklo na zeď, díky různým úpravám povrchu skleněných obkladů lze docílit opravdu neotřelého vzhledu vaší koupelny či toalety. Skleněné obklady totiž nejsou vyráběny z klasického čirého skla, ale ze skleněných tabulí, jejichž povrch je upraven pískováním, leptáním, pokryt zakalenou vrstvou (takzvané mléčné sklo) nebo je přímo do skleněné vrstvy přidán oxid některých kovů, čímž vznikne probarvené a zcela neprůhledné sklo. Speciality jako je probarvování zadní strany skla, které dodává obkladům optickou hloubku, nebo jeho mísení s betonem jsou již také zcela běžné.
Zatímco v koupelnách a na toaletách je nutné přizpůsobovat výběr materiálu obkladu zvýšené vlhkosti a s tím spojeným nárokům na nasákavost povrchu a snadnou udržovatelnost, v ostatních částech domu můžeme výrazněji popustit uzdu fantazii. Pro velké místnosti jsou k dispozici třeba kamenné obklady s nepravidelným štípaným povrchem, které jsou skvělým doplňkem ke klasickému krbu, či jejich betonové náhražky, které je již velmi dokonale imitují. Obklady z přírodního kamene však dává prostoru neopakovatelné kouzlo a jeho pořizovací cena, s ohledem na velmi dlouhou životnost, je také přijatelná.
Cihlové obklady jsou jako ozvláštnění interiéru oblíbené zejména u obyvatel dřevostaveb. Obklady z pravého dřeva jsou sice dražší, ale působí velmi hřejivě a dokonce se dají použít i v koupelnách. Pozadu nezůstává ani keramika, které je pro toto použití k dostání s mnohem větší škálou povrchových úprav, což dokládají například obklady s dekorem dřeva. Pokud byste raději tradičnější provedení, vyberete si z nabídky jemných a elegantních dekorů, připravených pro mozaikovou pokládku či připomínajících tapetu.
Způsob pokládky
Pokládka obkladů jakéhokoliv formátu a rozměru nepatří k řemeslně jednoduchým úkolům a zvláště u nekalibrovaných obkladů, tedy obkladů, jejichž rozměr není výrobcem garantován, velice záleží na zručnosti pokladače. Výsledný efekt může být v případě nevhodného provedení pokládky opravdu odpudivý, nemluvě o životnosti takovéhoto obkladu. Pokládku je tedy vhodné svěřit do rukou zkušenému řemeslníkovi. Pokud se přesto rozhodnete pro poklad svépomoci, bude se vám hodit znát následující pokyny.
Tmel a spárovací hmota
Technologie pokládky obkladů se prakticky nemění od doby, kdy se upustilo od pokládky do betonu, a obklady začali být ukládány do speciálních tmelů. Při výběru tmelu je nutné se řídit pokyny výrobce, které jsou uvedeny přímo na obalu obkladu, a k tmelu dokoupit také patřičnou spárovací hmotu. Právě tyto dvě hmoty totiž jsou alfou a omegou úspěšnosti pokládky a také trvanlivosti obkladu. I sebekrásnější a sebeluxusnější obklady vypadají příšerně, pokud se začnou uvolňovat, začnou se drolit spáry apod. Při nekvalitní pokládce a zaspárování také hrozí kondenzace vlhkosti za obklady, spojená s množením mikroorganismů, což nesvědčí ani obkladům, ani obyvatelům domu. Navíc samozřejmě každá oprava nekvalitního obkladu navyšuje pracnost i rozpočet stavební úpravy.
Příprava podkladu
Pokud tedy máme vybrán odpovídající tmel a spárovací hmotu, je na čase přistoupit k přípravě podkladu. Zde platí základní pravidla, která se musí dodržet vždy, a jejich opomenutím riskujete opět problémy s nesoudržným obkladem apod. Povrch stěny, na kterou bude obklad pokládán, musí být zbavený mastnoty, suchý, rovný a čistý. Důležité je také zkontrolovat stav a soudržnost podkladu, zvláště pokud se jedná o omítku, a případné nedokonalosti rovněž odstranit. Ty totiž opět snižují přilnavost tmelu. U omítky je také nutné zvážit, zda je její nosnost dostatečná pro pokládku obkladu.
Příprava obkladů
Ačkoliv se obklady balí většinou do igelitových fólií a vypadají poměrně čisté, pozůstatkem z výroby na nich může být mastnota, prach a podobně. Před pokládkou je třeba obklad očistit především z rubu. V závislosti na druhu a povaze materiálu obkladu možné použít většinou obyčejný kartáč s vodou nebo saponátovým roztokem, ale například u betonových obkladů se bude hodit spíše kartáč drátěný, kterým se z povrchu odstraní prach a tenká pórovitá vrstva.
Pokud je obklad znečištěn z lícové strany, je vhodné jej také očistit před samotnou pokládkou, neboť by nečistota mohla vadit při spárování. Spárovací hmota by na ní totiž mohla přilnout a velice špatně by se poté odstraňovala.
Lepení
Až budete mít připravený podklad i obklady (skutečně přípravu obkladů nepodceňujete, v průběhu lepení je nebudete stíhat čistit a lepící tmel vám bude zasychat!), můžete se konečně pustit do lepení. Lepit by se obklady měly při teplotách asi mezi +5 až +25° C, což je rozmezí, do nějž se v interiéru vejdeme snad vždy, při lepení venkovních obkladů by to však mohl být problém. Tmel se nanáší pomocí zubové stěrky ve vrstvě, kterou doporučuje výrobce tmelu jako ideální.
Protože lepidlo zasychá, nezpracovávejte příliš velké množství naráz. To stejné platí o připraveném lepidle na stěně.
Při zmenšování rozměrů obkladů pro zakončování v rozích můžete použít speciální řezačku na obklady, pro vyřezávání složitějších tvarů je však vhodnější použít úhlovou brusku s diamantovým kotoučem, ideálně upnutou do stojanu, který usnadní vedení dokonale rovného řezu. Nezapomeňte však, že při řezání bruskou vzniká velké množství prachu.
Spárování
Spárování obkladů je finální úpravou, která se však zásadně podílí na celkovém vzhledu obkladu. Pokud je pokládka provedena správně, spáry by měly být co možná nejtenčí a nejpravidelnější.
Spárování se provádí speciálním akrylátovým tmelem, který je dostupný v mnoha barvách a odstínech a není tak nutné použít klasický bílý nebo šedivý. Často se používá odstín podle pravidla „tón v tónu“, kdy se použije spárovací hmota stejné barvy jako obklad, jen s jinou sytostí, čímž se docílí velmi efektní a nenásilné kombinace barev. Tmel se nanáší do spár a po mírném zaschnutí zahlazuje špachtlí. Očištění zbytků ulpělých na obkladech se provádí až po dosažení manipulační tvrdosti tmelu, tedy když už nehrozí jeho vymývání ze spár.